Podzimní tréninkový kemp v Itálii z pohledu nevýkonnostního hráče alias Au-Pair  (autor Michal Sihelsky, zveřejněno 03.10.2016)


Dostalo se mi neskonalé cti a důvěry od vedení našeho spolku sepsat pár slov, pár řádků s poznatky a zážitky z nedávno skončeného tréninkového týdenního kempu v prosluněné Itálii, konkrétně v Silvi Marina, okres Pescara, provincie Teramo.

Píše se 9. září, léta páně 2016, je krásné slunné odpoledne. Dlouho očekávaný den D nadešel. Kdo jen mohl, utekl z práce tak brzy, jak jen to šlo, zabalil si plavky,opalovací krém a vyrazil do Střešovic, odkud vyrážel klubový autobus směr Itálie. Protože se tentokrát tréninkového kempu zúčastnila téměř stovka beachvolejbalistů a jejich rodin, nevešli se všichni do autobusu, a tak se kromě tohoto v našem případě tradičního způsobu dopravy uplatnilo i 12 automobilů a 1 aeroplán.

V dopoledních hodinách slunné a teplé soboty přivítaly nás na místě útulné apartmány (ve verzích pro 2, 4 a 6 osob) resortu Green Marine nacházející se hned u pláže oddělené jen nevysokým živým plotem. Brzy jsme se všichni chopili kůlů, cepínů, lopat, kladek, sak a sítí, lajn, závor a ohrádek a jali se je jako mravenečci nositi od autobusu na pláž, kde jsme je rozmístili na vyhrazeném prostoru do požadovaných pravoúhlých obrazců, obdélníků 8x16 metrů, tuším přepůlených po delší straně na 2 části právě těmi kůly a saky. A vešlo se nám jich tam celkem přesně 5.

Když udeřila osmá hodina večerní, shlukli jsme se všichni v kruhu na resortním rynku pod lampou a následovala úvodní porada, kterou zkušeně započal vedoucí zájezdu Martin „Drobek“ Drobný, který nás přivítal, přidal pár organizačních nezbytností, tipů na výlety o volném dnu a pár vtipů na přilepšenou. Následně se řeči chopil šéftrenér Ondra „Vlčák“ Vlček aka „Bono“, který nastínil, jak bude celý italský kemp probíhat. Opět pár organizačních nezbytností, pár vtipů a představení trenérů. Překvapivě budeme trénovat beachvolejbal, budeme při tom rozděleni do několika tréninkových skupin dle výkonosti a překvapivě nás nemine ani tradiční a všemi milovaná ranní rozcvička a netradičně budeme mít večer možnost, kdybychom toho neměli po celém dni ještě dost, zdokonalit svou techniku pod dozorem zkušených trenérů nebo si vyzkoušet, co jsme se přes den naučili, při volné hře při západu slunce. Také se prý můžeme koupat v nedalekém moři. Ovšem jen na vlastní nebezpečí, protože trenéři totiž nejsou plavčíci! ;) Tréninkové skupiny budou se hodinu po rozcvičce střídati na kurtech v pevném rozpisu v dopoledních a odpoledních termínech a vždy bude právě netrénujícím hráčům volně k dispozici ještě jeden kurt s rezervačním systémem pořadí žabek, respektive FIFO, tedy First In, First Out. No a proto, že jsme byli všichni doposud hodní, tiší a poslušní, dostali jsme na závěr úvodní porady a na památku všichni trička s motivy PBT a ITALY 2016 , což bylo hezké a pozorné gesto od organizátorů zájezdu.

Z mého pohledu byly tréninkové skupiny pojmenovány trochu nelogicky (ženy 1, ženy 2, ženy 3, ženy 4, dámičky, muži A, muži B, a pozor zase změna muži 3, muži 4, a skupiny začátečníků), ale naopak rozřazení trénujících do těchto skupin bylo, a za celou dobu v Itálii ani po ní jsem neslyšel jedinou stížnost, velice promyšlené a vyrovnané a chválím kompetentní osoby, které se nad tímto evidentně zamýšleli a nerozházeli nás podle nahodilého systému tahání z klobouku, oblíbenosti nebo nějakého astro-matematického vzorce pohybu planet a rozpínavosti vesmíru.

A dostáváme se, už konečně, k prvnímu tréninkovému dni. Ten začal jak jinak než brilantně! V 8 jsme se v hojném počtu sešli u kurtů a Kami zavelela ku běhu, tak jsme běželi, a nutno podotknout, že všichni s úsměvem a vervou. Po pár stech metrech jsme zastavili, otočili se a běželi zpátky ke kurtům, kde následovala malá rozcvička v Kami stylu, skýtající v sobě atletickou abecedu (ta vlastně byla zakomponována již v rozběhu), dále statický i dynamický strečink a spoustu dalších zábavných pohybů a her ;) Ovšem konec rozcvičky byl již doprovázen pár kapkami deště, a tak jsme se odebrali zpět na ubikace, kde jsme bohatě a královsky posnídali a čekali jak to dopadne. Dopadlo to přátelé víc než dobře, tréninky byly po konzultaci s trenéry odloženy. Až na odvážné ženy A, tedy ženy 1, které zanechaje své nezbedné nemluvné ratolesti v péči právě netrénujících otců nebo náhradních otců či chůviček, odvážně vrhly se, a to bez deštníků do lijavce, a jaly se trénovatMy jsme je jen z balkónů s tichým obdivem pozorovali ale nahlas remcajíc, že nám namočí balóny. A taky že jo.

Počasí se ale za dopoledne vybrečelo a my se po zbytek týdne již s jiným než slunným počasím neshledali. Počasí na téměř podzimní období bylo velice vlídné, řekl bych nezvykle teplé, a tak se všechny zbylé tréninky odehrály. Za dokonalé kombinace slunce, moře, pláže, dobře navolených skupin a skvělých a zábavných trenéru, utíkaly nám dny jako voda. O večerním zábavném programu s hudebními, ale i tanečními vložkami a zvedačkami, zpěvem, sýrem a vínem raději zde nemluvě ;) Zkrátka po dlouhém a plném tréninkovém dni jedlo se, pilo a společensky žilo.

Tak jsme se protrénovali a proveselili až ke 4. dni. Ten byl pro naše těla, u mě zejména nohy, velice očekávaný a vítaný (to jsem ještě ale nevěděl, v jakém stavu budou večer). Tento den nazývá se totiž volným dnem. Máme tedy všichni volno, netrénujeme a můžeme si vybrat z několika volnočasových aktivit. Ti nejzarputilejší odpočívají hrou, a tak plácají celý den do míče, ti vůbec nejakčnější uspořádali si myslím snad i turnaj! Ti línější povalují se z všerůzných důvodů po apartmánech, travnatém rynku nebo u moře na pláži. Ti aktivnější a normálnější, kteří si chtějí odpočinout od balónu i předešlého stereotypu, vypraví se na výlet po blízkém nebo vzdálenějším okolí za přírodou nebo po nákupech suvenýrových propriet. Buďto tradičně hromadně za vodou do hor do Aquilly nebo nehromadně vozmo kam se jim zlíbí. Já jsem se kupříkladu vydal do Říma s láskou. Po návratu v pozdních hodinách následovala už jen noc a rozbřesk do druhé půlky beachového soustředění, jenž měl vyvrcholit závěrečným turnajem mixů a začátečníků.

Další dny druhé poloviny tréninkového bloku byly také prosluněné, pouze jednou přihnala se malá přeháňka, ale tu jsme hrdinně překonali na kurtech při normálním tréninku, protože to by nám po prvním dni hrdost a naše muža nedovolila. Párkrát nás také navštívil, zejména při odpoledních trénincích, zlý strýc Větrník, který naše skvostné a precizní náhry zahazoval mimo kurty, nebo za síť, v tom nejlepším případě je jen mírně vychyloval. Nicméně opět jsme se nedali zahanbit, nedali na sobě nic znát a trénovali dál s úsměvem a radostí nám vlastní. Co jiného nám taky zbývalo.

Den za nocí a za dnem a nocí a zase dnem tedy opět rychle utekly, únava se zvyšovala, spánkové cykly a zásoby vína naopak zkracovaly, a najednou tu byl páteční večer. Během veřejného hlasování v průběhu týdne vybral se nakonec dle větší části hlasujících pro italský kemp tradiční systém turnaje smíšených dvojic, který dostal přednost před systémem King / Queen. O správné nalosování párůse postarala skvělá organizátorka Anča Š.
Aby začátečníci nebo méně otřelí hráči neměli strach z toho, že nějakému muži nebo ženě A „zkazí“ celý den svými nedokonalými náhrami nebo tím, že nezasmečují, protože nad sako nevyskočí, jak zpívá se v PBT hymně (hudbu složil, slova napsal: Jan Sequens aka Qéčko) zahrají si svůj vlastní turnaj mixů.

Sluší se dodat, že oba turnaje proběhly bez zádrhelů, že si ho snad všichni užili a že z nich vítězně vyšly páry Monika / SQ (Vlčák) a Dana / Karel, které ve finále za opětovné účasti pána Větrníka zdolaly Zuzku s Honzou, resp. v kategorii začátečníků dvojici Katka / Standa. Sobotní večer se nesl v duchu podařeného večírku, který se některým protáhl až do časných nedělních, respektive pondělních ranních hodin.

Píše se pondělí 19. září, léta páně 2016. Je přibližně 6 hodin ráno a my jsme opět v naší domovině a vykládáme, ač mnozí ještě ospalí nebo společensky unavení, kůly, kladky, lana, cepíny, lajny, saka, závory, batohy, ohrádky, sítě a postupně se loučíme a odebíráme ku svým domovům nebo zaměstnáním. Protože kouzelná bezstarostná dovolená s kamarády, balónem, kurty, pláží, sluncem a mořem končí, ale žít bude dál v našich vzpomínkách.

Co říci závěrem? Na jaře jedem zase!

----------- 
P.S. pro ty, co dočetli až sem a tuší, že je něco špatně, že tohle není Sihelák, protože vše co nemá alespoň 3500 slov, je urážkou literárního stylu zvaného sloh?cestopis?vypravování?(..doplň si sám)  - odkaz na originální nezkrácenou verzi (pro dlouhé zimní večery) zde!
-----------
 


 
Sněhulák (04.10.2016 11:07:50) 
Autor tímto převelice děkuje svým dvěma korektorkám a korepetytorkám, Naty a ZůZe za brilantní a velice nelehké zkrácení, zformování a doplnění mého pamfletu!
Panu Drobnému patří dík ze přesné načasování, vložení a distribuci směrem k čtenárům.
A Vám čtenárům děkuji a trpělivost a schovívavost při louskání ;)

P.S. Závěr se Ti (asi)Naty fakt povedl!
P.P.S. Škoda, že je tam víc fotek z Říma a míň z místa dění. Ale to doladíme ;)
 

natala (04.10.2016 22:30:09)
 PS: závěr je pěkný, k autorství se ale nehlásím
 PSS: korektorů je Ti třeba (pro tentokrát shovívavost a korepetitor), ale to doladíme!  Střevo Ti upřít nelze :)

 

strana: 1