Blok  (autor Ondra Vlček, zveřejněno 11.10.2012)

V šestkovém volejbalu chápeme blok jako přehrazení určitého prostoru nad sítí vzpaženýma rukama jednoho, dvou anebo všech třech hráčů přední řady. Hráči jsou v maximálním výskoku a snaží se dosáhnout na míč anebo k místu pravděpodobného přeletu míče přes síť.


Blokem vrcholí obrana, která v určitých případech přechází v přímý útok. To v případech, kdy blokující hráč nebo hráči přesahují přes síť do soupeřova pole a jeho útočný úder srážejí k zemi, ještě před přeletem sítě.


Blok je herní činností náročnou nejen provedením, ale i tím, že tuto činnost musí ovládat nejen specialisti, ale všichni hráči (Kobrle, 1974).


Z hlediska technicko-taktické stránky rozeznáváme bloky:


a) Podle polohy rukou
• blok otevřený – všechny ruce jsou rovnoběžně se sítí,
• blok polozavřený – jedna ruka je na okraji sítě, směřuje kolmo nebo šikmo k síti, ostatní jsou rovnoběžně se sítí,
• blok uzavřený – obě krajní ruce jsou šikmo až kolmo k síti, ostatní rovnoběžně se sítí.


b) Podle počtu hráčů
• jednoblok
• dvojblok
• trojblok (Buchtel a kol., 2005).

V beachvolejbalu se samozřejmě setkáme jen s jednoblokem a v případě špatné nahrávky soupeře blokař odstupuje od sítě do vlastního pole, aby tak byla zformována obrana proti soupeřovu útoku ve dvou hráčích v poli.


Blokař má na výběr několik možností jak soupeřova útočícího hráče bránit a to:


• blokovat míč
• blokovat směr – diagonálu
• blokovat směr – lajnu
• zpozdit výskok, aby tak blok měl šanci zablokovat soupeřův lob do všech směrů
• odstup od sítě – po lajně
• odstup od sítě – do diagonály
• odstup od sítě – do ostré diagonály (do kata).


Popis bloku v beachvolejbalu je identický s tím ve volejbalu šestkovém. Při bloku je zde mnohem důležitější, jak jsou ruce nad sítí nastaveny proti míči, aby pokryly správný směr, respektive část hřiště, aby byly v ideální okamžik nad sítí a měly tak co největší šanci úspěšně zablokovat. Další podstatnou věcí, na které si musí dát sám blokař záležet je, aby pečlivě dovíral oběma rukama a předloktím směr, který blokuje a zamezil tak možnému „vytlučení“. Blokař si musí dávat pozor, aby výskok byl proveden co nejblíže sítě, aby si nenechal zasmečovat tzv. do kapsy (prostor mezi pažemi a sítí) a zároveň se musí vyvarovat dotyku svého těla sítě, což je přestupek proti pravidlům ohodnoceným bodem pro soupeře.


Po základním vysvětlení techniky bloku je potřeba si upřesnit jednotlivé signály. Blokař s polařem si vzájemně ukazují, jaký systém obrany pro danou výměnu zvolí. Na těchto signálech do značné míry stojí úspěšnost obrany, takže je třeba zvážit před každou výměnou, jak soupeře bránit s ohledem na jeho úderovou techniku a útočnou variabilitu.


Levá ruka ukazuje, co bude blokař blokovat protihráči stojícímu na levé straně, tedy na handě soupeře. Pravá ukazuje, jaká obrana platí pro hráče na hlavním kůlu soupeře. Pokud blokující hráč ukazuje jedním prstem, znamená to, že bude blokovat lajnu, v případě dvou vztyčených prstů bude blokovat směr diagonální. Pokud hráči nejsou před výměnou jinak domluveni, odstupuje se směr, který se blokuje. K signálům ještě můžeme říci, že sevřená pěst znamená bezblok, krčení prstu nebo prstů na jedné ruce vystihuje hráče, na kterého bude směřovat podání. Další podstatnou věcí je domluvit se na ještě jednom podstatném signálu a to co ukáže blokař v případě, když si věří a vyskočí tzv. na míč, polař pak musí intuitivně vykrývat opačnou stranu hřiště než blokař.