Příjem podání neboli přihrávka  (autor Ondřej Vlček, zveřejněno 07.08.2012)


Přihrávkou rozumíme odbití míče letícího od soupeře, záměrně usměrněně některému spoluhráči k síti, aby ten mohl nahrát nebo provést útočný úder. Význam přihrávky spočívá v její přesnosti a v usměrnění míče umožňujícího zahájení vlastního útoku podle taktického plánu (Kobrle 1974).


Jedná se vždy o první odbití míče v poli po podání, po útočném úderu nebo po z nouze přehraném míči od soupeře. Během hry se přihrávka vyskytuje vždy jako součást přípravy útočného úderu, považujeme ji proto jako nepřímý útok. Její účelné a přesné provedení vytváří základní předpoklad pro použití více nebo méně složitých útočných kombinací (Buchtel a kol., 2005).


Příjem podání je prvním úderem, který následuje ve hře bezprostředně po podání soupeře. V beachvolejbalu jde o činnost, která by měla být společně s nahrávkou provedena co nejtechničtěji a hlavně míč by po ní měl směřovat co nejpřesněji do míst, ze kterého se v tu chvíli nahrávajícímu spoluhráči nejlépe a nejsnadněji nahrává. Jde o místo cca 1,5m od sítě, míč musí být přihrán dostatečným obloukem, tak aby nahrávač neměl problém s doběhnutím míče a provedením nahrávky. Zvykem bývá, že pokud hráč přihrává diagonální servis, přijímající hráč ho směřuje před sebe, tedy na střed hřiště. V případě servisu po lajně je příjem směřován opět před sebe, tzn. do poloviny hřiště přijímajícího hráče.


Ideální místo pro příjem podání je individuální záležitostí a záleží především na tom, jestli je přijímající hráč schopen přijímat pouze bagrem a jednou rukou v pádu anebo je schopen míč přesně vybírat i nad úrovní ramen, tzn. „kaplí“. Většina hráčů stojí cca 1 až 2m před zadní čárou, tak aby servis směřující do celého hřiště obsáhli bagrem. Hráči stojí více u bočních čar, aby pokryli podání směřující k bočním čarám a na míče letící ke středu se případně střetli oba, což se ovšem nestává často, protože většinou před každou výměnou se hráči domluví o tom, kdo v nadcházející rozehře pokryje svým příjmem střed hřiště. Je nutné, aby si každý své ideální výchozí postavení při příjmu našel sám, jde o to, aby na servis letící těsně před zadní čáru stihl odstoupit, a naopak musí hráč stihnout doběhnout a vybrat podání letící těsně za síť. Důležité také je, aby hráč zavolal JÁ, nebo MÁM v případě, že míč směřuje do volného prostoru nebo dokonce do území, které by měl pokrýt jeho spoluhráč. Předejde se tak případné srážce dvou hráčů nebo se zabrání dopadu míče do písku, aniž by ho někdo vybral.


Příjem a jeho technika se liší podle druhu servisu soupeře. Pokud se jedná o servis skákaný smečovaný, je nejvhodnější technikou míč dojít nohama, tak aby hráč míč odbíjel přímo před tělem nikoliv někde mimo jeho osu. Důvodem je, že smečovaný servis je velmi razantní a právě proto je důležité míč odbíjet před tělem, kde se nejsnadněji tlumí razance letícího míče.


Další druhy servisů jsou převážně plachtící, hlavně plachtící podání ze země a naskočené plachtící podání. Tyto podání se naopak kvůli jejich křivce letu snadněji přihrávají mimo osu těla, tedy stranou ovšem musíme opět klást velký důraz na dojití míče rychlým přesunem dolními končetinami a následně ideálním naúhlováním obou předloktí, tak aby míč byl odbit do ideální zóny pro následnou nahrávku.


Během nebo spíše už před samotnou přihrávkou je důležité, aby hráč zaujal přijímající střehové postavení, které vychází z individuálních předností. Záleží nejen na tělesné výšce, dosahu jak jednoruč, tak obouruč, hbitosti, rychlosti reakce a také intuice – „čtení“ soupeřova servisu do té míry, že se snažíme co nejlépe odhadnout místo přibližného dopadu servisu.


Příjem je také možno využít jako nepřipravený útok, tzv. prohoz na první přes. Využívá se zřídkakdy, a pokud ano, tak jen v případě špatného postavení či nepřipravenosti soupeřovy obrany.