Beachkemp Itálie, září 2015  (autor Karel Šedivý, zveřejněno 20.10.2015)

Od 4. do 14. září 2015 jsem se s Prague beach teamem zúčastnil beachvolejbalového kempu v Itálii. Hned zkraje mohu říci, že to byla bezvadná volba.

Nikdy jsem nebyl trénován ani šestkovým volejbalovým trenérem a samozřejmě ani žádným beachovým trenérem, takže jsem měl ze své účasti trošku obavy. Psáno v pozvánce však bylo, že soustředění je určeno hráčům všech úrovní i věku. Je též pravda, že již pamatuji o nějaký ten pátek víc než drtivá většina účastníků kurzu, přesto jsem se po několika telefonátech s organizátorkou Kamilou (která mi mimo jiné např. umožnila parkování auta po dobu trvání soustředění přímo v areálu klubu) pro to rozhodl a přemluvil i další 3 lidi od nás ze Znojma. Myslel jsem si, že jsou volejbalově na stejné úrovni. Byl jsem však domluven, že pokud nám nebude způsob vedení soustředění vyhovovat, nemusíme se účastnit tréninků. Obava však byla naprosto zbytečná. Všichni "moraváci" jsme byli samozřejmě zařazeni do skupiny začátečníků. Hned při první hodině učení se téměř všechno ženské osazenstvo zamilovalo do našeho bezvadného trenéra Jirky. Byl velmi trpělivý, pečlivý, lidský a dokázal naučit. Vzpomínám si na začátek jednoho z odpoledních tréninků, kdy jsem měl na sobě trošku volnější plavky a při větším rozkročení nohou hrozilo faux-pas. Jal jsem se běžet do apartmánu pro trenýrky, které by tuhle potíž vyřešily. Při návratu jsem však slyšel Jirkova báječná slova, že počkáme ještě na Karla, jež měl takový delikátní problém ..... S VÝBAVOU :-)) Nic víc neřekl, což jsem velice ocenil, a přitom vlastně řekl po pravdě všechno. Takovou diskrétnost jsem opravdu nečekal, a to jsem za svůj život zažil již mnohé :-)) Prostě Jirka je naprosto úžasný člověk i trenér.

Zažili jsme na trénincích spoustu srandy, ale hlavně jsme se dost věcí naučili. Jak se rozcvičit před hrou, jak po ní, všechny základní způsoby odbití míče, jak se pohybovat v písku, jak být správně a včas u úderu, jak pomoci spoluhráči apod. Bylo to pro nás "z lontu", kde nejen že není přes zimu ani zastřešený kurt, ale nikde v okolí není ani v létě možnost si objednat trenéra, samozřejmě všechno nové, takže možnost si vše v klidu vyslechnout a řádně vyzkoušet jsme s velkou radostí využili. Pravda, pokud má člověk něco zažitého špatně, tak mu trvá asi stokrát déle, než se to naučí dělat jinak, než kdyby se učil úplně novou věc. Ale my sami jsme si soustředění opravdu užili. Proto bych chtěl poděkovat všem účastníkům kempu, že nás přijali mezi sebe, že si nikdo ani náznakem nedělal srandu z našich výkonů nebo našeho dřívějšího roku narození, že jsme pro ně nebyli žádná exotika, ale že nás naopak brali jako parťáky a kamarády se společným zájmem, a tím je hrát co nejlépe a nejvíce beachvolejbal. Je to vskutku geniální sport! Neničí příliš pohybové ústrojí, nutí Vás k pohybu při kterém zapojujete většinu svalů v těle, donutí Vás přemýšlet a vymýšlet neočekávané varianty útoku, dá se hrát s minimálním počtem hráčů v téměř jakýchkoliv podmínkách (už jsem "beach" viděl hrát i na sněhu), nemáte strach, že se Vám něco stane i když budete hrát aktivně a odvážně, protože veškeré pády ten písek hodně utlumí, když jej hrajete v parném létě na pláži, tak vidíte většinou krásná a opálená těla (mužských i ženských) :-) ... a navíc, pokud Vás tento sport baví, žádná překážka pro Vás nebude nikdy nepřekonatelná... to platí nejen ve sportu, ale i v životě. Stačí něco moc chtít a dokážete to!!

Když už mám tu možnost, chtěl bych zde především poděkovat realizačnímu týmu celého soustředění za bezvadnou organizaci, Bódě za naplánování a uskutečnění zajímavého, byť trošku náročnějšího než původně slibovala, výletu do hor a na další zajímavá místa. I všichni organizátoři závěrečných turnajů se vytáhli - je vidět, že již tuto činnost mají v krvi a jde jim to velice dobře. Los tomu přál, že v té slabší části hrály shodou okolností dvě moravačky spolu (přestože to byl mixový turnaj :-) ), ale bohužel o jeden bod nepostoupily a tím nedosáhly na stupně vítězů. Díky patří i Petrovi (Forrestovi), že nás poslední večer vytáhl na pizzu a mochito a po celou dobu nás báječně bavil svým nikdy nekončícím proudem vtipů a historek. 

Musím na tomto místě též poděkovat svým kolegům od nás, že se mnou nechali "zblbnout" a nakonec se mnou rádi jeli a vše absolvovali a nikdy mi ani v náznaku nevyčetli, že je snad něco špatně. Ano, sliboval jsem jim krásné zážitky z dovolené, moc pěkné počasí, teplé moře, pláž plnou beachvolejbalu ... a vše se vyplnilo. 

Nesmím a ani nechci zapomenout na oslavu kamarádčiných narozenin, kdy jsme pomocí "dámiček" z Prahy (Pavla, Daniela, Vlaďka a Martina) sehnali moc pěkné klubové značkové tričko a nechali jí ho podepsat trenéry (Ondra, Jirka a Lukáš, za což jim též patří velké dík) a při předávání tohoto společného dárku jsme všichni byli dojatí až k slzám :-) ... takže se narozeniny vydařily a zbyl čas i na společný taneček :-)) Toto tričko si obdarovaná příští den vůbec nechtěla svléknout :-) 

Také bych chtěl velmi poděkovat mojí ženě Janě, která mi toto všechno umožnila a podpořila mě, když jsem třeba nebyl úplně přesvědčen o správnosti účasti na podobném kempu a odloučení se od ní ... Ale ona mě zná a ví, že když se vrátím z nějakého turnaje nebo tréninku, jsem hned veselejší, klidnější a nabitější energií než předtím, takže si třeba může i právem myslet, že mě podobné akce dělají lepším a šťastnějším člověkem... a pokud budu šťastný já, pak bude i ona ... a věřte mi nebo ne - o její štěstí mi jde v životě především. 

Bylo mi velkou ctí poznat střešovický beachklub a všechny kolem něho se točící lidičky. Pokud mi jejich přízeň, zdraví a pracovní vytížení dovolí se v příštím roce zúčastnit takové nebo podobně bezvadné akce, rád tak opět učiním .... a určitě nebudu sám.

Karel Šedivý

15.10. Znojmo