Lukáš Olšanský a David Westphal (SK Hamr) vyrazili na MEVZU Zonal Tour do lucemburského Remerchenu a z turnaje dospělých se vrátili se zlatem. Cesta k němu vedla přes pět utkání, jednu narychlo sháněnou postel ve Francii a půjčené auto, které mělo od začátku svůj vlastní názor na to, jestli tam vůbec dojedou. Jak to celé prožil, popisuje Lukáš vlastními slovy.
Začalo to ve čtvrtek ráno, kdy jsme ani nevěděli, čím vlastně pojedeme. Moje auto by se nejspíš rozpadlo někde v půlce cesty, takže jsem všude sháněl, kde bych si mohl půjčit nějaké jiné. Nakonec se z toho vyklubalo, že jsem si půjčil auto od babičky, které při 110 km/h vypadalo, že mu každou chvíli upadnou kola.
Dojeli jsme na místo a odehráli první dva zápasy. První proti českému páru Votava & Kudrnovský — tam nám sedlo přesně to, co jsme chtěli hrát, hodně hry na druhou a docela nám to lítalo. Druhý zápas proti domácímu Lucembursku jsme zvládli taky a do vyřazovaček jsme šli s dobrým pocitem.
Pak přišlo čtvrtfinále proti bráchům Berčíkům, Jendovi a Vaškovi. To už bylo docela tough. Kluci mě už párkrát porazili a mně se proti nim nikdy nehraje úplně dobře, takže jsem byl trochu nesvůj. Můj parťák David mi ale pořád opakoval, že si musím přehnaně věřit. Tak jsem si prostě přehnaně věřil, soustředil se na každý balón a nenechal se rozhodit ani po míči, který se odrazil úplně blbě. Každý získaný bod jsme si pořádně oslavili a nakonec z toho bylo vítězství.
Po čtvrtfinále jsme narychlo sháněli ubytování, abychom se vůbec někde ve Francii vyspali. Ráno jsme přijeli zpátky, pořádně se rozcvičili a šli na semifinále. To nám vyšlo — dvakrát sedmnáct a najednou jsme byli ve finále.
Finále už bylo vlastně docela v pohodě. Ze začátku na nás sice soupeři tlačili, ale mně vždycky chvilku trvá, než se do zápasu dostanu. Jakmile se to povedlo, už jsme si to pohlídali. Celé jsme to zvládli v klidu a odvážíme si zlatou medaili.
Oh yeah!
.png){kind=small}
.png)
