Beachvolejbalisti jsou jak manželé, tvrdí trenér Pavel Krč  (autor Tereza Vondráková, zveřejněno 17.03.2013)

S Pavlem Krčem jsme se sešli měsíc poté, co se mu narodila jeho druhá dcera Zuzanka. Z trenéra pankráckého Beachklubu tak sršela po celou dobu našeho rozhovoru radost a nadšení a do budoucna chce hlavně to, aby byla jeho rodina zdravá. To však nebrání tomu, aby se Krčák, jak mu beachaři přezdívají, hned s novým rokem nepustil do přípravy dvojic na letní sezónu.

Koho teď trénuješ?

Momentálně Terku Vaňkovou s Míšou Vorlovou, Šárku Nakládalovou s Eliškou Gálovou. Takže jsem původní dvojici roztrhnul a ke každé té mladé jsem dal jednu zkušenou. Uvidíme, jak to půjde. S klukama, s Martym a s Dumim (Martin Tichý a Jan Dumek, pozn. red.), jsem se ještě nedomlouval, s Martinem ale komunikuju. Taky se rozdělili, protože už se dál moc neposouvali. Chtějí si zkusit ještě se dál rozvinout s nějakým blokařem. Takže s Martym komunikuju, ale co se týče jejich spolupráce se mnou, tak to nechávám na jejich rozhodnutí. Teď se ještě hodně věnuju Lasovi s Tomem (Pavel Rotrekl a Tomáš Hakl, pozn. red.). Tom je mladý, má na ten sport výborné parametry. Takže to je jedna dvojice mužská. No a je možnost, že Marty bude se mnou jako druhá dvojice. Pak jsem ještě trénoval Natálii Honzovičovou, ta teď trénuje na Olympu šestky. Dali jsme ji tam, aby se trošku „vopinkala“. Měla by začít hrát s hráčkou z Prostějova, s Týnou Adamčíkovou, pokud ji ovšem trenéři pustí z nároďáku.

A jaké máš plány s těmi dvojicemi? Kam byste to chtěli dotáhnout?

Se Šárkou a s Eliškou určitě chceme zkusit co nejvíc turnajů. Samozřejmě záleží na financích, to je největší problém. Takže bychom chtěli zkusit Evropu, i nějaké světové soutěže. Ale to asi jen okrajově, uvidíme, jak to půjde. A podle toho, jak tady ten první rok půjde, tak podle toho budou vypadat ty další sezóny. Terka s Míšou to mají obdobné, akorát že Terka maturuje, takže tolik netrénuje, věnuje se škole. Takže u nich ty ambice nejsou tak veliké jako u Elišky se Šárkou. Ale se všemi čtyřmi jsem moc spokojený, makaj‘ naplno.

Podílíš se i na fyzické přípravě jednotlivých párů?

Na to mají svoje kondiční trenéry a fyzioterapeuty, se kterými chodí do posilovny. Takže to je rozdělený, protože pro mě je to ztráta času. Já jsem vyloženě trenér na psychologii a taktiku.

Jak vypadá tvůj tréninkový týden?

No je hodně náročný, měsíčně mám odtrénováno asi 150 hodin. Na Pankráci trénuju ještě děti a skupinky.

Jak začala tvoje spolupráce s beachvolejbalovou reprezentací neslyšících?

Kdysi ještě, když jsme hrávali s Paldou, tak přišla nabídka od Svazu neslyšících, že by chtěli, aby jeden z nás tu reprezentaci trénoval. Paldovi se do toho nechtělo, já jsem to vzal. Původně to byla jedna dvojice holek, teď už jsou to dvě holčičí plus mám malé děti v rozmezí 11 až 15 let. A ještě mám jednu výbornou chlapskou dvojici.

A jak ten trénink probíhá?

Já už jsem vycvičený, že už mi ta práce s nimi funguje dobře. Už jsem se naučil, že když se na mě nedívají, tak nekomunikuju, a když se dívají, tak musím mluvit zřetelně a pomalu a oni odezírají. A už jsme si na sebe zvykli a je to docela dobrý. Oni jsou naučení na to, že na tréninku mají naslouchátka, ale na větších zápasech už je mít nesmí, takže to neslyší vůbec nic. Takže trénujeme to, že musí být na všechno systém. O to to mají těžší. Hodně trénujeme koukání, protože oni si nezařvou. Respektive ano, ale neuslyší to. Na to dívání jsou hodně šikovní, protože díky tomu handicapu jsou zvyklí oči používat víc než my. V té hře pak vznikají ale i bizarní situace, kdy třeba hned v první výměně je nějaká chyba, ale oni pořád hrají dál, protože si – jak jsou do toho zabraní – nikdo z nich nevšimne, že jim rozhodčí signalizuje konec. A to se děje třeba každý třetí balon. Takže to je docela těžké, udržet tu koncentraci. Ale byli jsme na mistrovství Evropy, takže ta spolupráce, myslím, funguje.

Přijde ti výhodný náš český systém, kde každá dvojice má svého trenéra a nijak výrazně nespolupracují? Nebo je podle tebe lepší třeba to, co se teď zavedlo v Brazílii, kde celá reprezentace trénuje společně?

U nás je to všechno dané finančními podmínkami. Náš svaz vlastně skoro nikoho nepodporuje, takže u nás může těžko fungovat něco, kde budou všichni reprezentanti pod jedním trenérem. Podle mě to je blbost, protože každý trenér přináší něco jiného a logicky ten trenér s těmi všemi reprezentačními dvojicemi nemůže být vkuse nonstop třeba půl roku. Takže ty dvojice podle mě musí trénovat s někým, s kým to funguje. Jasný příklad je Sluková a Kolocová, které mají Simona Nausche a jedou si svoje nezávisle na reprezentaci. Oni mají svoje finance a Simon je zná dokonale. Pro mě bylo třeba absolutně nepochopitelná následující situace. Trénoval jsem svoje holky celý rok, znám je po psychologické stránce, vím, jak se chovají v jakých situacích. Stačí mi se na ně podívat a už vidím, kde je problém. A pak najednou si je vezme reprezentační trenér na nějakém turnaji, i když je vůbec nezná? To nemůže fungovat, to musí dělat někdo, kdo zná ty hráčky nejen herně, ale i lidsky a tak podobně. Dám příklad – byl jsem na Evropě do 23 let minulý rok s Terkou a Eliškou, holky tam byly jasně nejmladší a díky tomu, že jsme tam byli společně a já jsem je mohl připravit na jednotlivé zápasy a dokázal jsem je namotivovat, tak jsme skončili pátí a byl to fantastický úspěch. Potom holky jely na mistrovství světa do Kanady, svaz mě tam s nimi neposlal, jel s nimi Pepa Beneš. On jim sice řekl nějakou taktiku, ale nezná je a to bylo vidět i na tom výsledku.

Jaký je tvůj pohled na svaz a jeho podporu plážového volejbalu? Jsi spokojený?

Nemůžu říct, že nejsem spokojený. Kdyby ale dávali třeba aspoň nějakou finanční podporu těm dvojicím, u kterých to má význam, tak to by bylo dobrý. To je vlastně jediná věc, kterou oni by mohli udělat. Ale to, že ty dvojice mají trenéra, ten je trénuje pořád, a potom si je na vrchol sezóny vezme někdo ze svazu, tak to každému, kdo se nad tím zamyslí, dojde, že to nemůže fungovat.

A máte nějakou podporu od ČVS?

My jsme nedostali nikdy nic. Dokonce i Marty s Dumim, když šli nahoru a makali jsme jako blázni a všechno jsme si zajišťovali sami, tak nám ČVS nasliboval hory doly a pak nic. Možná jednou něco dal, pár korun, ale jinak nic. Ani nevím o tom, že by jiné dvojice na tom byly lépe. Slukové a Kolocové pomohla hodně olympiáda, takže ty si teď pod sebe vzala ta sportovní agentura (Sport Invest, pozn. red.) a ta jim vlastně zajistila další čtyři roky. Takže tudy vede cesta. Ale to se napřed musíš dostat na nějaký výsledek. Je to takový začarovaný kruh.

Jak se díváš na výchovu trenérů v Čechách? A vychováváš si sám nějakého nástupce?

Já musím říct, že my tady v Beachklubu se snažíme trenéry vychovávat, děláme pro ně semináře a tréninky s Miroslavem Nekolou. Ale každý trenér má stejně svoje specifika. Nefunguje to jako u šestkového volejbalu, kde jsou semináře, na kterých se sejdou všichni trenéři a stanoví se na nich nějaký trend, kterého se všichni drží. To v beachi není, to je úplně jiný sport. Každý trenér má svoje know how, které nechce nikomu dát, protože podle toho pak má nebo nemá výsledky. Je to o tom, jak ti trenéři se vzdělávají sami. Já se snažím studovat videa a literaturu, sám sebe se snažím posouvat. Výhoda je, že ještě pořád hraju, takže vidím, co funguje a to se pak snažím předat i svým svěřencům.
Ale jinak já jsem zásadně pro to, jak třeba PBT dělá ty semináře. Ale to jsou semináře o tom, jak trénovat mládež a to má určitě smysl. Ale co se týče potom vrcholového beache, tak tam už je to hrozně individuální. Taky trenér musí pořad sledovat pravidla a přizpůsobovat se jim. Podle mě třeba teď ta nová, co budou, by mohla přispět k větší plynulosti hry, konkrétně tedy to nové pravidlo o doteku sítě.

Tvoje jméno je hodně spjato s Beachklubem. Uvažoval jsi někdy o tom, že by jsi třeba šel trénovat i někam jinam?

Tak já jsem i nějaké nabídky měl, třeba i od Paldy, ale zatím nemám důvod někam odcházet. Tady mám hodně lidí, jsem tu spokojený a nic mě nikam netlačí.

Jaké dvojice by podle tebe mohly letos být hodně úspěšné?

Já očekávám, že Kolocová se Slukovou potvrdí to, co dokázaly na olympiádě. Simon to s nimi dělá dobře, rozumí si a tím, že jsou spolu dlouho, tak to funguje. Teď mají i výborné finanční zázemí, takže si myslím, že by mohly jít nahoru. A co se týče jiných dvojic, mimo moje, tak zatím nemám přehled, protože sezóna ještě nezačala. Třeba vím, kdo se tu pohybuje, ale nevidím, že by tu byla nějaká zásadní dvojice. A jestli se dají do kupy třeba ještě nějaké další dvojice ze šestek, to zatím nevím. U chlapů vlastně zůstala stabilní dvojice Bob Kufa s Janem Hadrovou. A Přemek Kubala s Petrem Benešem snad spolu letos ještě budou hrát, tak ti by měli využít toho postavení, co mají, je to excelentní dvojice. Marty s Dumim budou začínat s někým novým, takže tam ani nepočítám, že by hned vyskočili na úroveň těch dvou dvojic, co jsem zmínil. Z juniorů nevím, tam je to všechno o tom dobrém zázemí a nevím ještě, s kým kdo bude hrát a jak jim to bude fungovat. Ono to totiž může fungovat fyzicky, ale nemusí si ten pár rozumět a sedět si psychicky, což je u beache nesmírně důležité. Já říkám, že beachová dvojice je jak manželský pár, který si musí mezi sebou stanovit mantinely.

Pavel Krč popřál Prague Beach Teamu hodně úspěchů a vzkázal, že doufá, že se oběma klubům bude dařit spolupracovat ve výchově mladých hráčů. 


 
Vlčák (18.03.2013 09:38:18) 
 Hezký článek, jen si myslím, že Pavel nešel v mnoha bodech článku s pravdou ven, ale díky tomu proti sobě aspoň narozdíl od Saši nepopudil žádné hráče napříč beachklubovým spektrem 
Kami (18.03.2013 12:52:38) 
Terko, díky za článek/rozhovor na přání :) Tímto zdravím Krčáka, pokud někdy zavítá na naše stránky :) 
Hana Ledvinková (18.03.2013 20:31:22) 
Wow, Téra ulovila na slovíčko Krčáka, děkujem za zajímavý článek :))

Terezka (19.03.2013 06:38:31) 
 Kami, není zač! a díky  za tip!

strana: 1